Enduro Challenge v malém, zkrátka “po Česku”

Proč ne? 4 dny, 800km off road…není problém zrealizovat ani v tak hustě osídlených zemích jako je Česká Republika… je důležité zvolit ten správný okamžik a správnou trasu. Znáte to! Bacha na vohradníky, lesníky, sedláky, krávy, houbaře, kočárkáře, tůristy, bikery a taky endůristy… ideální doba je duben. Vyrážíme s plaménky v očích z Hradce Králové směrem na Vyšší Brod… tam otočka a mažeme na sever do Božího Daru. No a jak to vlastně probíhalo?

1. den (HK -> Ledeč nad Sázavou) 140km

Vyjíždíme až odpoledne, čeká nás jen 140km off road… cestu nikdo nezná tak jedeme jen na GPSku. Pečlivě vybraná trasa podle turistických map se osvědčuje hned po prvních kilometrech. Dobře zpevněné polňačky, lesní cesty a pěšiny kolem Labe nás rychle posouvají pod Železné hory. Malé zaváhání při navigaci a už protahujeme motóry pod polomy a škrábeme se do neuvěřitelnejch kopců. Po hodině jsme úplně jinde než jsme chteli být…v pr… takže rychle zpět, natankovat v Třemošnici a valíme dál. Etapu dojíždíme “trialovou vložkou“ u Sázavy a kolem osmé hodiny jsme konečně ve skvělém kempu Sluneční zátoka. Domácí nás upřímně vítají stejkem a pívem. Kéž by I další večery byly takové… Děkujeme!

2. den (Ledeč nad Sázavou -> Vyšší Brod) 250km

Ráno už baťohy začínají nepříjemně tlačit a i přes krovky nám vymačkávají obrazce do kůže. Už abychom dojeli podpůrné auto které nám vše vezme! Druhý den polykáme prach a kilometry neuvěřitelně dlouho, 250km off road, včetně hodinového bloudění a hledání průjezdu pohádkově hustým lesem, nám zabere skoro 9 hodin! Námaha se vyplatí, během dne si totiž vychutnáváme několik ostrých výjezdů i hlubokých brodů. Pepan v jednom neodolává a koupe se i s motórem. Naštěstí to odnesla jen páčka a voda až pod trenkama J Večer sjíždíme pěšinou do Vyššího Brodu, cítíme blízkost podpůrného trucku a dobrýho píva… unaveni ale spokojeni. Parta kamarádů přijíždí asi půl hodiny po nás a o to víc všem vyráží dech. Požárnické auto staré 35 let opravdu nelze přehlédnout! Po vydatné večeři usínáme spokojeni s představou, že jsme teprve v polovině a určitě zažijeme ještě spoustu srandy.

3. den (Vyšší Brod -> Cheznovice) 250km

Vyjíždíme svižně, první kilometry známe z předchozího dne a navíc se nám odlehčily záda o dobrých 10kg… na vybájený dres to ale není, Angličan by řek že je pěkně “chilli”… pro nás jen “kosa”. Cestu vedeme mimo CHKO, etika a rozumná ohleduplnost zvláště u tohoto sportu je nutná, necítíme se ale ochuzeni o krásu přírody kterou míjíme. Už ani nespočítám kolik ostrých výjezdů, krkolomných sjezdů, brodů, rychlých pasáží po pastvinách, mokřin a kamenitých břehů si během dne užíváme. Bohužel po 140km nám průstup takřka znemožní rozsáhlé polomy kde ztrácíme neúměrně hodně času přenášením motórů přes napadané klády. Hledáme cestu bludištěm a síly nás opouštění. Slunce se přibližuje obzoru a my smutní velíme na ústup…posledních 110km bohužel dojíždíme celí promrzlí až po západu slunce. Kemp Svatý Štěpán ale naštěstí skýtá vře potřebné pro regeneraci! Iontové nápoje tečou proudem a my pomalu procitáme. Máme za sebou dalších 250km. Zítra už jen třešnička na dortu, 160km… a domů.

4. den (Cheznovice -> Boží Dar) 160km

Poslední den našeho přejezdu strávíme na bezvadných cestách a pěšinách v kouzelné krajině. Řekl bych, že nejhezčí pohled na svět je ze stupaček motóru! (Nebo jak to bylo s tím koněm?) Tělo už zvyklé na strnulý postoj na enduru, namotaný plyn, šipka GPS a parta kamarádů… co přát si víc J Krušné hory projíždíme už po známé trase. Nebloudíme a na Klínovci jsme kolem čtvrté hodiny odpolední. Pro nás tento “útěk z domu” končí… další na sebe ale nedá dlouho čekat. Díky všem kdo nám pomohli a kdo jel s náma! Kamarádi ještě pokračují směrem na Berlín. Mají před sebou ještě další dva dny po polních a lesních cestách ve Východním Německu. Držme jim palce!

Pepíno zdraví z nemocnice!

Pepan vás všechny moto šílence srdečně zdraví z nemocničního lůžka a připomíná, že zdraví máte jen jedno! Daří se mu velice dobře, v péči krásných sestřiček se plánovaná operace nemohla nepovést. Brzo už zase bude „namotávat“ rukojeť plynu! Odhalili jsme, že KTM vyrábí i značkové berle! To je téměř skandální nicméně „biznys je biznys“ 🙂

Výstava Motocykl 2007

Motocykl 2007 byl letos velice bohatý na zajímavý program, nás nejvíce zaujalo malování na krásná dívčí těla, posuďte sami z naší fotogalerie! „Náký“ motorky a čtyřkolky tam byly taky…to jo! My děkujeme firmě BATIST Automotive za hostování na stánku! Nejvíce si však vážíme Pepy Macháčka který se postaral o bezvadnou zábavu během jeho autogramiády, Ivovo Kaštana, který nám věnoval asi hodinu ze svého času a taky nám bylo ctí potřásti pravicí Davidovi Pabiškovi. Dokonce i Otec se během akce odvázal 🙂

Pojeďte s námi zažít dobrodružství do Afriky

team: kdokoli kdo má chuť a odvahu!

Nekonečná poušť SAHARA je snem snad každého kluka, pojeďte si ho s námi splnit a dotknout se Afrického písku, a co víc, pojeďte s námi zažít nekončící projížďky pouští na enduro motocyklech KTM a čtyřkolkách Yoshira a ADLY! Pojeďte s námi okusit dobrodružství jaké zažívají nejlepší jezdci rally Dakar!

Kontakt: Márty nebo Miki

Pepa Macháček v Heřmaňáku

Oficiální přivítání vítěze rally Dakar v kategorii čtyřkolek se konalo v Heřmaňáku za hojné účasti domorodců. Pepa zářil, nic nepotěší více než pochvala od blízkých. Show na náměstí vystřídala beseda v kině. Ptali jsme se na všechno a Pepa ochotně na všechno odpovídal 🙂 Pepo, gratulujeme i prostřednictvím této stránky!

1. závod v MČR motoskijöringu, Klášterec nad Orlicí

První a prozatím i poslední závod letos poněkud nešťastného seriálu MČR v motoskijöringu se jel v Klášterci nad Orlicí. Dřina na motorce během příprav se Pepanovi vyplatila a po relativně nelehkém boji o přední místo v šestém kole finálové jízdy se naší dvojici Josef Švorc a Josef Drašnar podařilo zvítězit! Držme mu palce do dalších závodů, věříme, že se počasí umoudří a budeme se moci potkat alespoň na závěrečném závodě v Dobřanech v Orlických horách dne 24.2.

RALLYE OPTIC TUNISIE 2006

Jak říká Olda Bražina: „malý DAKAR“

Celou výpravu vedl několikanásobný účastník Dakaru Olda Bražina. Co bylo pro něho samozřejmostí, bylo pro nás nové. Měli jsme měsíc na přípravu a za tu dobu jsme se nezastavili. Teď už víme, že nejdůležitější je mít dokonale připravenou motorku,aby Vás nenechala někde uprostřed pouště. Část výpravy vezla motocykly dodávkou s přívěsem,druhá letěla letadlem.

Do začátku odletu nezbývalo moc času ,ale nervozita stoupala. Co si vzít s sebou? Jak dovybavit motocykly? Srandičky a doporučení od Olina, že batoh na zádech tě ubije, a co máš na motorce, to ztratíš, nám moc na sebevědomí nepřidávalo. Motocykly připraveny, ale poslední den před naložením u Olina v garáži je všechno jinak.Obutí, převody,chlazení,filtry atd. Celodenní akce nezbytných úprav nás neminula. Nakládka motocyklů na přívěs za dodávku, a ta se mohla vydat směr Tunisko přes Itálii a Sicílii trajektem na Djerbu.

Po příletu na Djerbu cca ve 14 hodin nás čekal 400 km přesun do vnitrozemí, do Oázy Csarghilane. 2/3 etapy byl po pevných cestách a zbytek už pouští a navíc v noci.Olinův dotaz:“ Chlapci, jdeme se projet?. DOBRA.“ Pro nás tento pokyn znamenal – rychle přilby na hlavu a bystrý odjezd na dalších min 100 km.Opravdu rychlé a výživné první seznámení s pouští. Do oázy jsme se dostali asi o půl jedné v noci.Přišli i první technické problémy.

Druhý den jsme se vydali naproti závodu rallye, cca 250 km do jižní části Tuniska k místu EL BORMA.Se závodem jsme absolvovali dvě ostré etapy, kdy každá měřila necelých tři sta kilometrů. Pro Olina to byl, jak říká, pionýrský tábor, nám to tak nepřipadalo.Při jedné z pouštních etap se mně podařilo prorazit zadní přídavnou nádrž a benzin vytekl nekompromisně do pouště. Do konce etapy zbývalo ještě 200 km, avšak dle poučky ,že“ benzin je pouze před námi , není cesty zpět a teď neřeš píčoviny“, nám nezbývalo než pokračovat ve směru rally. Záchranou pro mě byl čerstvě havarovaný motocykl KTM 660 RALLY jednoho z účastníků, který byl po pádu nepojízdný a benzin již nepotřeboval. No i takové náhody se při RALLY stávají. Špatný pocit z nedostatku benzinu v poušti byl ale vykompenzován při dojezdu do cíle a trávení zbytku dne v BIVAKU RALLY ve společnosti lidí jako je Peterhansel, Schlesser, čerstvý vítěz Dakaru Luc Alphand a motorkáři Esteve Isidere, Jaczek Czagor a další. Zkrátka na Vás dýchne taková atmosféra, kterou nikde jinde nezažijete.

Afrika a poušť v ní je krásná, když jde všechno podle představ a nejsou komplikace, jinak jde najednou i o život, což si člověk do poslední chvíle neuvědomuje a nepřipouští. Pak už si jen přejete, aby se všichni vrátili šťastně domů a nebylo nutno nechat v poušti drahou techniku. I přes různé těžkosti se nám to podařilo a jsme rádi, že jsme celou akci zdárně absolvovali.

Získané zkušenosti bych chtěl do budoucna uplatnit při své účasti na RALLY DAKAR 2009.

Josef Švorc – jezdec TROJAN KTM HK

Okolo Hradce – MTB

Je tomu tak, ano, když se příležitost chytí správně za pačesy tak se i z MTB závodů může stát podařená enduro vyjížďka. My měli to štěstí, šanci jsme chytili a nepustili… Ráno prší a podloží v Malšovických lesích nasakuje a nasakuje… abychom se při závodu neztratili a tím elegantně vyautovali favority, kteří za námi budou brzo inhalovat zplodiny, projíždíme trasu ještě před závodem.

Dlouhé úseky na šotolině střídá měkký písek, mokré kořeny v lese přecházejí v blátivý výjezd… nikdy bych neřekl, že kolem Mechova jsou tak pěkné terény i pro enduro.

Vlastní závod je velice dynamický a s průměrnou rychlostí kolem 35 km/hod nám bikeři zatraceně dýchají na záda. Nám nastěstí stačí vždy jen trochu zatáhnout za plyn…

Enduro Kyselka

Už máme naloženo nejen kupu motórů na vleku, nejen několik soudků piva, nejen “pod kotlem”, nejen veškerejch těch krámů kolem motóru a blížíme se ke stáčírně Mattoni ve vísce s příznačným jménem Kyselka. Přesun končíme v kempu Na Špici který luxusně skýtá veškeré zázemí pro zhýčkané vodáky. Nadšeným enduristům poslouží dvojnásob.

Záhy Pardubické pivo je vystřídáno spánkem a už sedíme v sedle v neuvěřitelným počtu 7mi statečných a všichni s plaménky v očích ždímeme gripy na řidítkách.

Krásné počasí a kouzelný terén mezi Doupovskými a Krušnými horami už od pohledu hodně slibují. Jak hodiny plynou a akce střídá akci tak se naše hlavy plní fantastickými zážitky.

Projíždíme rychlé pasáže mezi poli, kamenité výjezdy, padáme přes klády, užíváme posilovaček v bahně a hebledí…v neposlední řadě nám v hlavě uvízne i několik až neuvěřitelných setkání s dobrými lidmi. Tento kraj má rozhodně svoje kouzlo a typickou „kultůru“ kterou se rozhodně vyplatí poznávat…