Přátelé,
krátký na poměry a rozměry Maroka, ale přesto velice zdařilý výlet, se konal v posledních dnech listopadu.
Jelikož Alpy byly zasněženy a nad Evropou se spouštěla zima, tak nám nezbylo nic jiného než naložit moto na vlek a přesunout se do Livorna „masňácky“. Náseldoval velice drahý a nudný přesun obrovským trajektem Řeckých linek do nového přístavu Tanger Med., kam jsme připluli po 3 nocích na lodi v dopoledních hodinách.
Naše cesta směřovala přes úrodné oblasti Rif do jednoho z nejstarších měst Fes, dále přes pohoří Atlas do pouští Sahary a dále podle počasí a chuti. Plán se zadařil nad očekávání a dostali jsme se až těsně k Mauretánským hranicím na vzdálenost 1250km od Senegalského Dakaru. Chtěli jsme v rámci možností strávit co nejvíce času po horách a pouštích, město stačí jedno a další mi už leze na nervy. Bohužel času bylo máto tak jsme se museli i rychle přesouvat po hlavních silnicích abychom se někam dostali. Nejkrásnější místo bylo v poušti mězi Marzougou a Zagorou, kde jsme strávili 2 dny krásným přejezdem po trati jedné z mnoha etap bývalé Rally Paříž-Dakar. Překrásné scenérie jsme projížděli i v pohoří Atlas či Anti Atlas. Méně zajímavý byl potom tranzit na Mauretánské hranice a zpět, kde nás sužoval neustálý velice silný boční vítr a metení písku a vcelku nebylo o co stát, kromě pomyslného překročení obratníku raka.
Do Maroka jsem přicestoval s kámošem Honzoušem, který s sebou vzal svojí ženu, naše cesty se tedy třetí den rozdělili a potom jsme se potkali až u zpátečního trajektu. Anglický parťák, kterého jsem v Maroku potkal měl naštěstí podobnou ochotu „trpět“ 🙂 na moto a chuť kempovat, tak jsme zažili spoustu pěkného i méně pěkného 🙂 Ve zkratce Maroko dalece předčilo moje očekávání. Země má podle mého názoru obrovský potenciál a svým kladným postojem k turistům bude jistě v budoucnosti jedním z nejzajímavějších lehko dostupných cílů pro evropské turisty a cestovatele. Bohužel již nyní, zejména lidé ve městech a turisticky hojně navštěvovaných místech, jsou skromně řečeno „výrazně obchodně zaměření“, což člověka neprotřelého zaskočí, chvílemi až zhnusí. Je nutno si chování místních „veksláků“ prostě odfiltrovat a těšit se z neopakovatelně krásné přírody, pohostinnosti a čistoty většiny místních obyvatel.
Maroko je naprostý ráj pro offrouďáky. K tomu asi není co dodat a málokdo kdo tam byl by se mnou polemizoval. Celý Atlas a všechny pouštní oblasti skýtají nepřeberné množství krátkých nebo dlouhých výletů mimo civilizaci o různé obtížnosti. Hlavní přejezdy jsou již velice dobře známé a když budete mít štěstí jako my a potkáte ty správné lidi, tak se dozvíte kudy a kam, případně získáte i GPS tracky. Pokud naopak toužíte hledat vlastní cesty v zapomenutém koutu světa, hurá do toho, jste na správném místě.
Ohledně ubytování jsme si opravdu starost dělat nemuseli. Kempování je jako ve všech rozumných zemích povoleno kdekoliv. Místní vědí, že turisti rádi kempují, tak po celé zemi potkáte mnoho oficiálních placených kempů s různou kvalitou služeb. Ubytovny a hotely jsou v každé turisticky atraktivní lokalitě. Jídlo je dle mého názoru v pohodě a oproti jiným zemím, kde jsem byl, je dobré a není ničím zvláštní.
Připravil jsem si základní výběr 80 fotografií a pro toho kdo by neměl dost 🙂 jsem umístil i výběr 420 fotografií.
Mějte se fajn a užívejte!
Miki
TOP 80
Výběr 420
Krásný cestování! Škoda, že u fotek nejsou popisy, někdy jsem vůbec netušil, na co se to dívám. 😉