Vyprávění kamarádů, satelitní snímky, fotky na webech a v albech a plaménky v očích vyprávějících slibují „enduráckej ráj“ a pro nás tak trochu trénink na kamenitou poušť…vyrážíme a jsme svědky něčeho nevídaného. Sjízdná část řečiště je dlouhá kolem 110km, což se na první pohled nezdá tak závratné, když k tomu ale připočítáme průměrnou šířku koryta kolem třech kilometrů tak se dostáváme na neuvěřitelných 300km čtverečných úžasného terénu pro off road. My se bezesnou nocí přesouváme do přibližně poloviny tohoto přírodního enduro parku a zakempujeme poblíž města Spilimbergo.
Po zbytek noci a téměř celé dopoledne nás smáčí Italský nebe a my po úvodních technických problémech vyrážíme na seznámení s terénem. Nemůžeme se udržet a hned po prvních metrech plníme žíly adrenalinem, letíme po rovném štěrku, skáčeme ze břehu na břeh, užíváme drifty v nánosech písku a zapomínáme na čas, ani si nevšimneme toho že přestalo pršet. Necháváme se překvapit nečekanou změnou charakteru řečiště a už rozvážně překonáváme uklouzané oblé kameny v mělkém brodu. Voda proniká všude, ale nám to v tuto chvíli vůbec nevadí…
Po několika hodinách zapomnění na čas se před setměním vracíme k autu… naprosto nadšení a příjemně unaveni. Teď rychle rozpálit gril, narazit soudek a „tradá…“ užíváme si i druhou stránku útěků z domu. Při nočních radovánkách 🙂 se nevyhneme ani krátké vyjížďce na motórech, to abychom moc nezatuhli hrbením se kolem plynové lampičky u grilu. Bohužel Kryšťa po třech pivech a několika panákách přehlídne v té tmě se jasně blyštící hřebík 🙂 a píchne zadní kolo. Zítra nás čeká, po opravě duše, výjezd směrem na jih…
Druhý den našeho výjezdu najíždíme překvapivě více kilometrů po relativně klidnějším řečišti. Hledáme jemnější oblázky a užíváme si rychlé pasáže s nebezpečnými zlomy z měkkého štěrku. Jeden vykopává Kryšťu, druhý zase pošle k zemi Otce. Martin je už po včerejším zmordovaném malíčku klidnější povahy. Je příjemné potkat místňáka enduráka a projet se s ním, my jich potkáváme rovnou sedm statečných. Starší borci kteří to tam dobře znají a libují si v krosových pasážích v zarostlé části koryta. Máme co dělat abychom jim stačili a to jejich věkový průměr odhadujeme na 55 let!
A jako každý víkend i ten náš rychle končí, a nám nezbude než bolavýma rukama naložit motóry, co dostali pěkně za uši, a vrátit se dom. Plni vzpomínek už v autě kujeme plány na náš návrat v příštím roce… Tak „Ciao Tagliamento!“